Polymerace je vzájemné navrstvení jednodušších chemických sloučenin (takže Monomere) při vytváření pravých homöopolarer Bindungen na polymerní, řetězově velké molekuly (=makromolekuly), např. Ethylen na plast Polyethylen.

Polymerace probíhá ve 4 fázích:

• Iniciace. Reakce, která nastartuje řetězovou reakci a tím tvoření polymerů (označována také jako iniciace řetězové reakce nebo primární reakce).
• Růst řetězce. Zde se budují dlouhé molekulární řetězce (označována také jako reakce slučování, rozmnožování nebo propagace).
• Přenos řetězce. Vytváří se větvení řetězců.
• Zakončení růstu řetězce. Tato reakce vede k přerušení řetězové reakce (označována též jako terminace).

Jestliže radikály, to jsou částice, které vlastní nepárované elektrony a proto jsou zpravidla velmi reaktivní, reagují, označuje se to jako radikálová polymerizace. Makromolekula Polystyrol (PS) vzniká například na základě radikálové reakce Styrol.

Polykondenzace je chemická vazba jednodušších chemických sloučenin (=Monomere) pří odštěpení vody nebo jiných malých molekul na polymeren Molekülen (=makromolekuly).

Polykondenzát se vyvíjí jako tavenina. Z taveniny jsou taženy tenké provazce, které budou po vychladnutí granulovány.

Zpracováváme granuláty z polykondenzátů většinou jako výlisky nebo extrudované polotovary a profily z Thermoplasten a z Duroplasten Polyesterharze a Phenolharze.

Již 1872 se podařila Adolf Ritter von Baeyer polykondenzace fenolu a formaldehydu a udělal tím základ pro objev bakelitu a dnešní chemii polymerů .

Další polyreakce k výrobě plastů jsou Polymerisation a Polyaddition.

Polyadice je chemické propojení jednoduchých chemických spojení (=Monomery) pomocí reakce mezi funkčními skupinami k polymerním molekulám (=Makromolekuly). V protikladu k Polymerzaci nejsou monomery uspořádány podle C=C-zdvojení, nýbrž spojeny vodíkem (H).

Nebudou tak jako při Polykondenzaci nízkomolekulární spojení (tedy voda nebo malé molekuly) oslabeny.

Zpracováváme Adiční polymery převážně ve formě Polyuretanu.