Vlastní názvy versus ISO. Fantastická jména zastírají skutečný materiál.

Jméno je buď označení pro jednotlivce nebo věc, nebo také příslušnosti druhu. A tak existují také pro každý plast technické názvy a zároveň podle normy DIN EN ISO 1043 stanovené zkratka.

Dnes existuje několik stovek technických plastů s více než tisící obchodních názvů a z toho velké množství úplně fantastických jmen produktů. Gigantické množství jmen, ktetré nikdo nedokáže rozlišit.

Zmatek započal již v 19. století se vznikem průmyslu a s rozvojem hromadné výroby. Zboží byly podobné nebo bylo padělané a ochranou proti tomu se stal vlastní název výrobku.

U technických plastů se skládá název ze dvou úrovní. Nejdříve jsou to výrobci materiálu, kteří přiřazují plastům obchodní název. A za druhé, to jsou malí a středné velcí prodávající, kteří těmto výrobkům, které někdy ani sami nevyrábějí dávají vlastní názvy.

Usilují o to, co se podařilo dosáhnout firmě Bayer AG s jejich aspirinem. Aspirin je vlastní název pro pro přípravek z kyseliny acetylosalicylové. Propagován ale není jako x-libovolný přípravek z kyseliny acetylosalicylové, ale jako Aspirin. Mezitím  je značka Aspirin neodděli-telně spojena s vlastnostmi výrobku a v USA se dokoce vyrovná tradičnímu označení  kyseliny acetylosalicylové.

Uznávaní výrobci plastů používají vlastní jména, aby vytvořila pořádek v celém systému. Pouze tak bude možné provádět porovnání různých druhů a typů materiálů.

V druhé a podřízené úrovní ale používání vlastních názvů výrobků způsobuje chaos. Protože dnes již nelze prověřit tisíce různých názvů výrobku, které si lze na trhu představit.Technické názvy a ISO-označení jsou utajené a také dokonce vlastnosti plastů jsou zahaleny mlhou.

Důvody těchto malých a středně velkých zpracovatelů se zdají být různé a těžko pochopitelné. Při bližším pohledu ale nalezneme dvě hlavní příčiny:

• Předstírání odborné způsobilosti má zvýšit firmě prestiž a zpracovatele má posunout na úroveň výrobce materiálu.
• Odběratel má být vázán a měl by ztratit možnost k porovnání výrobků s jinými doda-vateli.

Tak se chování některých malých nebo středně velkých zpracovatelů, ohledně složení, nebo identity materiálů stává manipulativní.

Pokud se již klíčové označení materiálu dostane na výkres, do kusovníku anebo do objed-návky, přejde dodavatel tohoto materiálu do monopolního postavení. Nevýhoda nedostatečné flexibility a možnost alternativy jsou při vyjednávání cen menší zlo. V případě váznutí dodávek, nebo v extrémním případě vypadnutí dodavatele, hrozí závažné následky. Kromě toho trpí konstnatní kvalita a jsou stírané normou stanovené vlastnosti.

Na straně zákazníků to může být přijato, jako určitá nepříjemná, ale v praxi obvyklá situace, která ale vede minimálně k vědomému znejistění metody přístupu. Z obchodního hlediska není využití polotovarů se zašifrovanými vlastními jmény odpovědné.

Kritické zvážení situace při procesu s vlastními jmény nesmí být nepochopeno. Vůči smysluplnému používání obchodních názvů na trhu etablovaných výrobců materiálů není nic špatného. Z důvodu omezeného počtu těchto výrobců zůstává možnost porovnání, také jsou tranparentně dodrženy asděleny technické názvy, ISO-označení a vlastnosti materiálů . Závažné, ale může být naproti tomu, pro technické a obchodní procesy,  nekontrovatelné kamuflování na podřízené úrovni malých a středních výrobců.

Vědec Rudolf Virchow jednou řekl: „Odborník v žádném případě nepřesvědčí zřetelněji o své schopnosti, než správným používáním technických termínů, ničím víc neimponuje ..“ To platí také pro střední zpracovatele plastů. Zvláště pokud chtějí obhajovat zájmy svých zákazníků a  čelit otevřené konkurenci na trhu.