Slitiny jen u kovů? Polymery s vlasnostmi zhotovenými na míru.

Nejobsáhlejší část v klasické nauce o materiálech mají slitiny kovů. Čisté kovy jsou spíše nezáživné, ale když se smíchá více kovů navzájem, vzniknou materiály s nejrůznějšími vlastnostmi, mnohdy jen nepatrnou změnou poměru směsi atomů těchto kovů. 

V oblasti plastů neexistují sice žádné slitiny, přesto nejsou možnosti ve světě polymerů méně napínavé. Jde o makromolekuly vyskytující se téměř bez konce, zkládající se z několika milionů stavebních prvků, tak zvaných monomerů. A zajímavými se stávají, když se vzájemně zkombinuje více monomérů.

Chemicky kompatibilní monomery mohou takové makromolekuly společně vytvořit. Známé příklady jsou např. polymery styrénu SB a ABS. U prvního se jedná o kopolymerizát z polystyrolu, obvykle křehký plast, a polybutadienu, syntetický kaučuk.  Oba společně vedou k jednomu univerzálně použitelnému rázově odolnému plastu, který má dobrou tvarovou stálost za tepla od styrolu, současně ale také umí pojmou rázy. Ten druhý materiál ABS obsahuje navíc ještě třetí monomer, jedná se tudíž o terolymer. Tato další složka je akrylnitril, který propůjčuje plastu vyšší povrchovou tvrdost a  hedvábně lesklý charakter. Na tomto příkladu se nechá rozpoznat, že šikovnou kombinací vznikne jakýsi polymer s vlastnostmi zhotovenými na míru.

Navzdory chemickému propojení mezi komponenty se jedná o fyzikálně méně dobře mísitelné složky, takže vzniká při silném zvýšení nehomogeního obrazu z oblastí s čistým podílem kaučuku a zbytkových složek.  Tyto oblasti se mohou velmi dobře přetvářet, nejprve elasticky, v případě nějakého nárazu ale také plasticky nevratně. Proto jsou SB a ABS ideálními materiály pro robustní kryty.

V protikladu k tomu je široká oblast kopolymerů, které se také fyzikálně dobře snášejí, jako např.  nejrůznější typy polyamidů. Ty nejznámější jsou kopolymery PA 6/66 a PA 6/12. Všeobecně povedou takové kopolymery k elastickým materiálům, jako polymery samotné a jsou z tohoto důvodu většinou také používány.

Také jsou kopolymery obyčejně rozsáhle rozšířeny. Přednostně u monomerů nejznámějších plastů jako polypropylen nebo POM, protože nauka o materiálech nachází stále více možností, jak nové složky přidávat do makromolekul. Kopolymery jsou proto dnes často synonymem pro moderní progresivní materiál. Tak je např. homopolymer POM chemicky ne tak dobře odolný a méně rázuvzdorný než kopolymer vyvinutý později. Také v polypropylenové oblasti existuje značné množství speciálních produktů polymerizace, které optimalizují klasicky a univerzálně používané PP homopolymery pro speciální případy využití.

U směsi chemicky nekompatibilních polymerů se mluví o polymerblendu na fyzikálním základě. Zde jako příklad PC+ABS-Blend. Jedna složka je ten dříve již popsaný terpolymer. Nyní se často stává, že tepelná odolnost není dostatečná. Kombinací s PC se může tato zvýšit a sice přesně v míře jak je potřeba. Tím se obdrží materiál složený celkem ze čtyřech monomerů, každý s sebou přináší své vlastní výhody a kompenzuje nevýhody ostatních složek, např. polycarbonat má lesklý povrch, kdežto pro dekorativní díly bude spíše preferován matný ABS. Je-li zapotřebí obojí, tepelná odolnost a kvalitní povrch, pak se použije blend.