Ukrytý řešitel problému. Aditiva zlepšují vlastnosti.

Charakteristické vlastnosti termoplastů jsou velmi rozmanité, i přes to je často volba materiálu spojena s nějakým kompromisem. Na jedné straně odolný vůči otěru, na druhé straně choulostivý na deformace nebo tady teplotně odolný, ale nedostatečně houževnatý. K tomu existuje celá řada plniv a aditiv, které viditelně rozšiřují oblasti schopností a pole aplikací termoplastů. 

Ke klasikům zde patří vláknitá plniva pro zlepšení mechanických ukazatelů jako je E-modul, mez pevnosti nebo pevnost v tahu. Jako nejznámější představitele lze jmenovat skleněné, minerální, uhlíkové nebo aramidové vlákno. Tyto vláknité výplně zabrání z velké části u konstrukčně technických tvarů propadlinám a přispějí nedbaje úspor materiálu k vyztužení součásti.

Je-li požadováno antistatické působení na výlisky , budou vedle jmenovaných uhlíkových vláken též přimíchány částice sazí, antistatikum nebo dokonce ocelová vlákna. Poslední také nachází uplatnění v zařízeních pro potravinářský průmysl, protože činí plast detekovatelným.

Zlepšení kluzných vlastností a opotřebení může být docíleno přimícháním pevných maziv jako teflon, polyetylen, MoS2, grafit nebo vosk. U litého polyamidu je možné také přidání tekutých maziv. Kluzné koeficienty výchozích materiálů tím mohou být viditelně optimalizovány.

Nejjednodušší a nejznámější změna vlastností nastane přidáním barevných pigmentů do plastového granulátu. Tím může být zobrazeno velké množství systému pro barvení jako například RAL, HKS nebo Pantone. K lepší ochraně před agresivním slunečním světlem jsou vloženy UV-stabilizátory.