Tato norma byla původně používána v USA pro zkoušení plastů pro elektrospotřebiče. V současnosti se však celosvětově prosadila při klasifikaci samozhášivosti a požární bezpečnosti plastů. Jsou rozlišovány následující třídy:

HB (horizontální hoření). Při testovací metodě HB je na konci zapáleno horizontální zkušební těleso. Rychlost hoření nesmí překročit 76 mm/min (v případě tloušťky stěny nad 3 mm 38 mm/min).

V-2 až V-0 (vertikální hoření). Zkušební těleso je umístěno vertikálně a na spodním konci zapáleno. Tato testovací metoda je tudíž přísnější jak 94 HB. Rozděluje se do 3 klasifikací 94V-0, 94V-1 a 94V-2.

V-2. Samozhášivý nejpozději do 30 vteřin, hořící kapky jsou přípustné.

V-1. Samozhášivý nejpozději do 30 vteřin, hořící kapky nejsou přípustné, doutnání maximálně 60 vteřin.

V-0. Samozhášivý nejpozději do 30 vteřin, hořící kapky nejsou přípustné, doutnání maximálně 30 vteřin.

5V. Zpřísněná zkouška hořlavosti. Vertikálně umístěné zkušební těleso je 5 krát vždy po 5 minutách vystaveno 127 mm dlouhému plamenu. Po posledním působení plamenu žádné dohořívání nebo doutnání delší jak 60 vteřin a žádné hořící kapky přípustné. 5VB jako 5V, s horizontálním zkušebním tělesem. Vypálený otvor po zhašení dovolen.

5VA. Jako 5VB, žádný vypálený otvor povolen.

Chování při hoření 150 nejdůležitějších termoplastů a duroplastů naleznete v našich souborech technických listů.