|
Naše datové listy uvádějí ve stejném sloupci buď teplotu zeskelnění nebo teplotu tání. Ztráta pevnosti: Teplota zeskelnění u amorfních plastů a teplota tání u krystalických plastů se vztahuje vždy k jiným fyzikálním dějům. V praxi však mají pro aplikaci stejné důsledky: Při této teplotě ztrácí plast svojí pevnost a stává se plasticky tvárným. Způsob měření: Jeden jednoduchý způsob spočívá v tom, že zkušební vzorek je zastrčen do skleněné trubičky a je postupně ohříván, až se platový vzorek v důsledku malé zátěže skleněné trubičky deformuje. Diferenciální skenovací kalorimetrie. Přesnější metodu měření představuje diferenciální skenovací kalorimetrie (DDK, DSC). Měřen je teplotní tok, takže materiálem přijaté množství tepla během ohřevu. Zatím co u krystalických materiálů se může bod tání zjistit, u amorfních plastů neexistuje žádný definovatelný bod. Amorfní plast vykazuje charakteristický rozsah teploty, ve kterých se hybnost molekul významně mění, což vede k efektu, který se podobá tavení (viz jednoduchou metodu měření se skleněnou trubičkou). Tato oblast je též zobrazena tvarem křivky výsledku DSC-analýzy. Křivka nezobrazuje žádný vrchol (neudává tedy žádnou teplotu tání) ale zalomení do tepelného toku je jasně zřetelné. |
Amorphe Thermoplaste nemají žádný Schmelzpunkt. Přecházejí v určitých teplotních oblastech z pevné do proměnlivé fáze, označena je tato oblast proto, že molekuly se stávají pohyblivými, aniž by se Kunststoff přímo stal tekutým, to nastane teprve při dále se zvyšující teplotě.
Teilkristalline termoplasty mají taktéž teplotu zeskelnění, toto se týká však jen amorphen oblastí. Většinou leží teplota zeskelnění pod teplotou tavení, takže mezi těmito oběma teplotami existují současně tyto obě teploty pevná a proměnlivá fáze. Charakteristický je pro tyto materiály houževnaté mechanické chování.
Teplota tavení nebo teplota zeskelnění 150 nejdůležitějších termoplastů a Duroplaste naleznete v našem souboru technických listů.
